Uspořádat pohádku na hradě není jen tak.
Je zatím spousta zařizování, příprav a práce.
To máte:
Hodně dopředu posílat pozvánky s plakáty široko daleko.
Kulisy, kostýmy, techniku ze sálu vynosit, naložit do auta a na hradě uložit
Zajistit pro herce: občerstvení, dárečky, diplomy
Pro malé diváky připravit soutěže
Atd, atd , atd ….a atd.
A konečně je tady ten den, kdy všem divákům předvedem, jací jsme herci.
Scéna a technika je připravená, herci v kostýmech si ještě dají malou zkoušku
a…. pak to přijde.
Obloha se zatáhne, začnou ji křižovat blesky a spustí se obrovský liják a hromobití.
Po hodinové nebeské šarádě je z nádvoří jedna laguna, židle a lavice mokré, kulisy popadané a vůbec,
ale vůbec to nevypadá a ani v to nikdo nevěří, že by přišel nějaký divák.
Ale ano, diváků pár přišlo, světe div se a tak se mohlo začít hrát.
Velký potlesk patří těm dětským hercům, které se s lehkostí přenesly přes výpadky a nedokonalosti svých kamarádů, bylo to spontánní a téměř profesionální.
Představení mělo asi díky bláznivému počasí spoustu chyb,
ale alespoň vytvořilo úsměv na tváři diváků, kteří nás odměnili velkým potleskem.
Během celé pohádky ani nekáplo, i když bylo jako v prádelně.
Hladoví herci se konečně najedli, radost jim udělaly nejen řízečky,
ale i dárečky a diplomy.
Potom pokračovalo zase známé kolečko vše sbalit, naložit a odvozit.
A sotva jsme vše sbalili, začalo pršet.
No… není vždycky posvícení….
