TAJNÝ VÝLET

Nebylo by to jen tak samo sebou, aby se herci vydali na nějaký obyčejný výlet.
Naše tajuplná výprava byla ale zprvu plná nástrah.
Brány městečka Miletína do kterého jsme mířili byly zavřené.
My, ale nenápadně, jako myšky proklouzli nebezpečnou uličkou,
kde ovšem nastal další problém.
Další zavřená, zarostlá brána!
Zavřená i dřevěná vrata, na která jsme bušili.
Putovali jsme tedy dál až jsme objevili náš cíl a žasli úžasem.
V rozlehlé zahradě. se před námi vynořil krásný zámek.
Když obrovská zámecká vrata otevřel pan Lánský, věděli jsme, že máme vyhráno.
Netušili jsme ale ani v nejmenším, co nás čeká uvnitř.
Náš průvodce odemkl staré dřevěné dveře Muzea Českého amatérského divadla
a nám spadla brada, protože se před námi vynořil obrovský slon.
Množství kuriozit všude kolem – opony, masky, kostýmy, loutky, kulisy, reflektory, rekvizity, plakáty, scénáře, fotky a další a další zajímavosti, že jsme si málem krky ukroutili.
Obdivovali jsme všechny zajímavosti i fotku opony z Pecky a záznam,
že už v roce 1849 bylo na Pecce založené Ochotnické divadlo.
A k tomu všemu, jako šlehačka na dortu, poutavé vyprávění pana průvodce ke všem exponátům.
Vyzkoušet, jak se dříve v divadle dělal déšť, bouřka nebo hromobití, nemůže jen tak někdo.
Měli jsme kliku, že nám to pan Lánský všechno dovolil a ochotně popsal.
Ale pozor, pozor!
Náš průvodce měl taky kliku a ne ledajakou!
Když tou klikou zatočil, zvedla se za námi velká, nádherná opona a my mohli vstoupit na jeviště.
Na ta prkna, co znamenají svět.
Rázem nás pohltil ten kouzelný svět a my byli princezny, rytíři a někdo dokonce ztratil hlavu.
Nemohli jsme se té krásy nabažit, zapomněli jsme na čas a nechtělo se nám ven.
Kdyby nás nevyhnal hlad, užíváme si tam dosud.
Na slunném nádvoří jsme si dali svačinku a vydali se na cestu zpět.
Rozloučili jsme se a poděkovali za bezvadnou, překvapivou, kouzelnou exkurzi.
Když se za námi zavřela obrovská kovaná zámecká brána,
vydali jsme se, plni neskutečných zážitků, zpátky.
Bylo to úžasné snové odpoledne a moc jsme si ho užili.